úterý 10. dubna 2018

KAPITOLA 6. Maminka, milenka, manželka a jak se v tom vyznat (o ženách pro muže)

Milí kluci, máme to těžký. Bereme to tak, že když se staráme, nosíme kance ze světa domů, bude za to láska (u milenek a manželek je to hlavně sex, kdy se nám zachce) a nezměrný obdiv automaticky... Hádejte, kde jsme se to naučili!!! U maminky. Když jsme se jí narodili, byli jsme na ní úplně závislí. A ona nás milovala automaticky. Nosila nás přeci pod svým srdcem. Pak časem se nám to dařilo ovlivňovat tím, že jsme byli její hodní chlapečkové. Zvykli jsme si dělat, co po nás chce. Časem jsme u toho držkovali, ale více méně nějak tu lajnu drželi. Vyplácelo se to. A pokud máte pořád ženy na piedestalu jako bohyně, strategie zůstala. S jinými ženami se to bohužel nevyplácí.

Jestliže nechcete strategii měnit, zůstaňte u maminky. Občas v sousedství zaznamenáte takového slušného proplešatělého pana inženýra v kostkované košili. Žije v bytě se svou stařičkou maminkou a je její hodný chlapec i v padesáti. Máme přeci literární tradici hloupého Honzy za pecí. A české maminky si docela zvykly odstavovat své muže (ty bačkory, co nejsou k ničemu nebo ty hrubce a vzteklouny) a na jejich místo tahat nedorostlé syny (ty se zastanou, opravdu je mají rádi). Pokud tedy nechcete, aby vztahy s dalšími ženami se vám nerozpadaly. Samozřejmě kvůli tomu, že se v nich cítíte jako onuce nebo že z nasrání nevyjdete. Musíte změnit strategii a přestat být hodní chlapci.

Ona se může změnit automaticky. Prostě se vám stalo, že tu ponižující závislost na té krávě (všechny  zlaté maminky, nechť prominou) jste vytěsnili a pomužsku jste si vztahy zvěcnili. Ostatní si za vašimi zády šuškají, že se chováte mačisticky. Dobře si hlídáte co za co, aby vás ty další ženy nedoběhly. Strategie se vám vyplácí neboť vše ve světě má svou cenu a ženy to vědí a rády něco obětují. A ještě tak nějak tuší, že pod tvrdou slupkou žije ten křehoučký zraněný klučina.

Nejvíce podobná mamince je milenka. Protože jsme vzájemně zamilovaní, ke změnám strategií nás nic nenutí. Ona je jen pro nás (a my jsme jen pro ní? - hodní chlapečkové? - nebo je to jedno v tom poblouznění si stejně nevšimne, jací jsme). Stejně tak my nedokážeme odhadnout, jaká by mohla být z milenky manželka. Splýváme v dyádě. A milenka chce ještě víc. Její ženská touha ji velí: Když je miluješ, potřebuješ s ním mít dítě. Ano pánové, ženy jsou jiné. Nestačí jim jen sex a blízkost. Splynutí s vámi. Potřebuje cítit ve svém těle plod vaší lásky asi jako vy potřebujete v životě sex. Příroda a vesmír jsou v tom neúprosní. Tak se tlakům podvolíte a uslyšíte z úst milované její šťastné: "Miláčku budeme mít děťátko!". To je bod zvratu. V tomto okamžiku ztrácíte navždy v této ženě milenku a stává se z ní manželka.

V tomto bodě ztrácí vaše strategie zvládání vztahů, naučená od maminky, zcela půdu pod nohami. Jste vykopnuti z dyády (i když o tom ještě netušíte - počkejte, až se to narodí!) a nastává celoživotní úkol muže - prostě dospět v muže. V našem příběhu je to o tom, jak se naučit zacházet s manželkou.
To chce zvláštní kapitolu.

Žádné komentáře:

Okomentovat