úterý 21. srpna 2018

Kapitola 8. Holky, kam jste to oči daly? (poučení pro ženy)

Milé ženy, cítíte se dostatečné emancipované? Co to znamená? Asi to, že ve své rodině dřete jako žena a v práci makáte jako chlap? Co za to máte? Vděk svého muže? Uznání ostatních? To, že i v širší rodině jsou všichni s vámi spokojeni a že se mají díky vám rádi? Pokud si připustíte, že na poslední tři otázky byste toužily odpovědět kladně, jsme na stopě vašeho prokletí. Hormonálního prokletí. Nespravedlnosti Přírody a krutosti Vesmíru proti vám, ženám.

To prokletí vás programuje, abyste se už jako malé holčičky snažily vyloudit z ostatních úsměv. Získat potvrzení, že vás mají rádi. Že jsou vztahy v pořádku... Odmala funguje váš program na starání se o druhé, chvíli může být i uspaný, ale stoprocentně se probouzí s malou kulatou hlavičkou ve vašem náručí. Většinou se spouští s vaším zamilováním. A předmětem je On. Bohužel On je úplně někdo jiný než vy.

Staráte se o něho a tak nějak čekáte, že vám oplatí stejnou mincí. Stává se, že on vaši péči přetrpí (v zamilování ještě s úsměvem, poker-face přijde později a na nasraný ksicht si počkáte léta - "chlapi vydržej hodně") a nutno dodat je pro něj mnohdy příjemná. Ovšem On se pohybuje v gravitačním poli s empatií na bodě nula. Takže jestli ještě se zatajeným dechem čekáte, že z lásky k vám udělá to a nebo dokonce... Nedočkáte se. A když se dočkáte, je to nějak mimo. Cítíte se pak milovaná, jeho první dáma? Bohužel dámu ze své ženy, žádný chlap neudělá. Jsou sice muži, kteří to dokáží. Sňatkoví podvodníci, proutníci a Casanovové... Ti vám takový pocit dopřejí. Někdy za ten zážitek jste ochotny obětovat a tolerovat cokoliv, že?

Dáma s velkým D.
To je řešení hormonálního prokletí. Je to jako jít proti silnému proudu: Dáma si cení sama sebe. Je sama pro sebe důležitá a hezky se o sebe stará. Nečeká, že jí cenu přidělí okolí, že si na ni někdo vzpomene. Ví co potřebuje a dokáže to získat (to se podržte - i od mužů!).

Je pravda, že z tohoto prokletí se můžete probudit spontánně. Ale to je pozdě. Stává se to mezi 45 a 50 rokem. Najednou si připadáte sama pro sebe důležitá. Nechcete už se starat o ostatní. A tak vám dají pocítit, že  už jim nechcete zajišťovat komfort jako doposavad.  Úplně vás to odmrští a chcete začít konečně žít svůj život, ne jejich. Samožřejmě, že manželé se snaží vás opět přitáhnou k sobě. Říkají, jak vás milují a potřebují. Ale čím víc dětí jste mu dala a vychovala, tím víc vám připadá jako další děcko v řadě. To musí být konečně ta pravá láska. A jak se říká: "když chytne stará stodola - shoří úplně všechno."

Takže Dáma je včasné řešení avšak těžké. Kde vzít sebevědomí a nekrást?