Kapitola 8. Holky, kam jste to oči daly? (poučení pro ženy)

Milé ženy, cítíte se dostatečné emancipované? Co to znamená? Asi to, že ve své rodině dřete jako žena a v práci makáte jako chlap? Co za to máte? Vděk svého muže? Uznání ostatních? To, že i v širší rodině jsou všichni s vámi spokojeni a že se mají díky vám rádi? Pokud si připustíte, že na poslední tři otázky byste toužily odpovědět kladně, jsme na stopě vašeho prokletí. Hormonálního prokletí. Nespravedlnosti Přírody a krutosti Vesmíru proti vám, ženám.

To prokletí vás programuje, abyste se už jako malé holčičky snažily vyloudit z ostatních úsměv. Získat potvrzení, že vás mají rádi. Že jsou vztahy v pořádku... Odmala funguje váš program na starání se o druhé, chvíli může být i uspaný, ale stoprocentně se probouzí s malou kulatou hlavičkou ve vašem náručí. Většinou se spouští s vaším zamilováním. A předmětem je On. Bohužel On je úplně někdo jiný než vy.

Staráte se o něho a tak nějak čekáte, že vám oplatí stejnou mincí. Stává se, že on vaši péči přetrpí (v zamilování ještě s úsměvem, poker-face přijde později a na nasraný ksicht si počkáte léta - "chlapi vydržej hodně") a nutno dodat je pro něj mnohdy příjemná. Ovšem On se pohybuje v gravitačním poli s empatií na bodě nula. Takže jestli ještě se zatajeným dechem čekáte, že z lásky k vám udělá to a nebo dokonce... Nedočkáte se. A když se dočkáte, je to nějak mimo. Cítíte se pak milovaná, jeho první dáma? Bohužel dámu ze své ženy, žádný chlap neudělá. Jsou sice muži, kteří to dokáží. Sňatkoví podvodníci, proutníci a Casanovové... Ti vám takový pocit dopřejí. Někdy za ten zážitek jste ochotny obětovat a tolerovat cokoliv, že?

Dáma s velkým D.
To je řešení hormonálního prokletí. Je to jako jít proti silnému proudu: Dáma si cení sama sebe. Je sama pro sebe důležitá a hezky se o sebe stará. Nečeká, že jí cenu přidělí okolí, že si na ni někdo vzpomene. Ví co potřebuje a dokáže to získat (to se podržte - i od mužů! - nebojí se jich!! - ovládá je!!!). V závorce je to proto, neboť návod, který k tomu směřuje není na jednu větu. Je to velké ženské tajemství, o kterém se pánové nesmí nikdy dozvědět.

Je pravda, že z tohoto prokletí se můžete probudit spontánně. Ale to je pozdě. Stává se to mezi 45 a 50 rokem. Najednou si připadáte sama pro sebe důležitá. Nechcete už se starat o ostatní. Úplně vás to odmrští a chcete začít konečně žít svůj život, ne jejich. Samozřejmě, že manželé se snaží vás opět přitáhnout k sobě. Říkají, jak vás milují a potřebují. Ale čím víc dětí jste mu dala a vychovala, tím víc vám připadá jako další děcko v řadě. Tak vás zase to proklaté hormonální zhoupnutí vyžene z rodinného kruhu, kterému jste mládí obětovala. V hlavě buší bubny na poplach: "To musí být konečně ta pravá láska." A jak se říká: "když chytne stará stodola - shoří úplně všechno."
Takže Dáma je včasné řešení dané záměrem: "Co chci, je důležité! Budu se o sebe hezky starat!" Směrování jasné, udržet kurz bude avšak těžké. Kde vzít potřebné ženské sebevědomí a nekrást?
Co dál? Chce ještě někdo číst dál? Co třeba to lepit dohromady, aby soužití šlo bez hádek? Že je vám po čtení předchozího jasné, že je to úplně nejasné… Ano, dostáváme se rázem do žánru sci-fi, možná do fantasy. No uvidíme, zda využijeme skafandry nebo kouzla a draky. Nějak to přeci musí jít dál! Jsme rozumné bytosti!! Přírodu v sobě také pokoříme!!!
No tak dobrá. Nic moc neslibuji. Zkuste tedy zmáčknout odkaz:

Ať nás ty skřeti nedostanou!!!